Repertoár :: Víš přece, že neslyším, když teče voda
Víš přece, že neslyším, když teče voda
Tři příběhy (Poznání šokem, Stopy holubic, Já jsem Herbert), které nám autor líčí, jsou velice směšné, ale velice lidské. V jistých obměnách mohou potkat každého z nás.
 |
 |
|
Tři příběhy (Poznání šokem, Stopy holubic, Já jsem Herbert), které nám autor líčí, jsou velice směšné, ale velice lidské. V jistých obměnách mohou potkat každého z nás. První z nich - to je zdrcující touha uplatnit se, zviditelnit se, dosáhnout úspěchu stůj co stůj; druhá je o tom, jak veškeré vžité představy o “posvátném svazku manželském” mizí, jakmile více než zralému muži přeběhne přes cestu půvabné mládí; a konečně třetí - dialog starých manželů, jimž se vzpomínky na minulý život a lidé, s nimiž měli co dělat, pletou až k absurditě. Všechny ty postavy pojednal autor s bujarým humorem, ale současně s láskou; smějeme se jim, ale nevysmíváme, protože nás současně dojímají a cítíme k nim sympatii - mnozí možná i empatii.
|
SMÍCH NEMUSÍ ZNAMENAT VÝSMĚCH
|
 |
osoby obsazení
| Poznání šokem | Herb Miler | Petr Nárožný |
| Jack Brnstable | Jiří Ptáčník | |
| Richard Pawling | Václav Vydra | |
| Dorothy | Dana Morávková | |
| Eva Janoušková | ||
| Stopy Holubic | Harieta |
Naďa Konvalinková
|
| George | Jiří Ptáčník | |
| Jill | Dana Morávková | |
| Eva Janoušková | ||
| Prodavač | Václav Vydra | |
| Já jsem Herbert | Herbert | Petr Nárožný |
| Muriel |
Libuše Švormová
|
|
hudba Petr Mandel, scéna Milan Čech, překlad Marie Horská, Ota Ornest
režie Pavel Háša
produkce
Agentura HARLEKÝN s.r.o.
Václav Hanzlíček
 |
|
 |
|
|
Tajemství diváckého úspěchu
|
|||
|
|
„Byla to vlastně taková náhoda. Původně jsem to ani nechtěla zkoušet, uvažte - nahý chlap na jevišti, potom manželský problém odděleného lože a nakonec senilní starý pár blábolící nesmysly, koho to bude zajímat?” vzpomíná Květa Fialová na začátky představení Víš přece, že neslyším, když teče voda. „Nebudeš hrát Květo všechno, jenom tu starou bábu na konci. Zhádáte se tam s Nárožným a doma budeme mít klid,” prozíravě tehdy rozhodl můj miláček (režisér) Pavel. "Mohu-li hovořit o své roli, tak tajemstvím úspěchu jsou jednoznačně moje prsa a nohy, dosti směšné. Ale to už stejně všichni ví ,“ směje se Václav Vydra. „Původně to byly čtyři povídky. Já jsem si vybral pro celovečerní představení tři a dal je upravit panu Ornestovi. Ty dialogy mě oslovily, jsou řemeslně dokonalé, má to spád. Nicméně není to jen pouhá legrace, ale měla by tam být něžnost, pochopení a soucit. Je to taková vlídná legrace. Já nemám rád takový ten tlustý humor. Domluvili jsme se s herci, že tomu nebudeme podléhat, i když reakce diváků často svádějí k přehánění. Nepodbízet se a neflákat,“ prozrazuje Pavel Háša.“
|
||
| Petr Nárožný v rozhovoru pro TIME IN /Ota Sládek 4 2006/:
Prvního dubna máte čtyřstou reprízu představení Víš přece, že neslyším, když teče voda. U kolika inscenací jste zažil větší počet repríz?
Když jste ji zkoušeli, tušil jste, že se dostanete k tak vysokému počtu repríz? Dá se vůbec během zkoušení poznat, že inscenace může být úspěšná? Nebo se to nedá poznat?
|
|||
|
Napsali v lednu 1999:
“Broadwayský úspěch komedií nemusí ještě automaticky znamenat jeho opakování ve střední Evropě. Nicméně Víš přece, že neslyším…je kvalitou ověřenou již Městskými divadly pražskými. Režisér Pavel Háša získal pro spolupráci špičkové herce. Skladba příběhů má správnou konverzační gradaci, diváci slzí smíchy, humor je inteligentní a produkce potvrzuje pravidlo, že divadlo není jen místem intelektuály oceňovaného uměleckého výboje, ale také oázou dobré zábavy.” (Hospodářské noviny) „Je to z rodu vtipných a profesionálně zdatných divadelních konverzaček směřujících k divákovi s poukazem na lidské chybování. Je velmi důležité, aby se tří hříček zmocnili dobří herci, což se v novém pražském nastudování stalo. Kdesi za salvami osvobozujícího smíchu je pak možné nacházet výzvu k pochopení lidských slabostí, jejímž jediným možmým řešením je odpuštění, neboť lidstvo se je jinak řešit nenaučilo.“ ( J.P.Kříž) |
|||
|
Komedii Víš přece, že neslyším, když teče voda od amerického dramatika Roberta Andersona uvede ve 400. repríze Divadlo U Hasičů v Praze v sobotu 1. dubna 2006 v 19 hodin. Divadlo U Hasičů a Branické divadlo jsou stálé pražské scény tohoto představení i většiny dalších titulů produkční Agentury HARLEKÝN s.r.o. . Další reprízu mohou diváci shlédnout 21. dubna v Branickém divadle a mimo Prahu např. 16. května v Divadle v Karlových Varech, v červnu v Divadle Bolka Polívky v Brně a v sále Academia centrum UTB ve Zlíně.
Premiéra představení se konala 11. listopadu 1998 v Divadle ABC v Praze. Do poloviny roku 2003 účinkovala v představení Kateřina Hrachovcová. |
|||
|
|||
|
O čem pojednávají jednotlivé příběhy?
V prvním – Poznání šokem – řeší ředitel divadla (Petr Nárožný) s avantgarním autorem (Jiří Ptáčník) v době vzniku hry (1967) choulostivý záměr uvést na scénu nahatého chlapa. Ředitel chce dokázat, že nenajdou herce, který by si takovou roli chtěl zahrát, ale připlete se doho ke všemu odhodlaný šmírák a aby dostal šanci je ochoten udělat cokoli (Václav Vydra). Ve druhém – Stopy holubic – řeší unavený manželský pár (Jana Brejchová a Jiří Ptáčník) s prodavačem nábytku (Václav Vydra) problém odděleného lože, dokud se k tomu nenachomýtne mladá samička (Dana Morávková), která zatím touží po loži společném. Poslední – Já jsem Herbert – je divácky vděčným zážitkem dialog věkem již popleteného páru, zapomínajícího nejenom co řekli před okamžikem, ale přimíchávajícího do rozhovoru jména a milenecké historky, které prožili s někým jiným. Publikum získávají bezprostředností okouzlující Květa Fialová a explukovnicky zdravě natvrdlý Petr Nárožný. (Společně s Ladislavem Trojanem se setkávají Květa Fialová a Petr Nárožný také v inscenaci Aldo Nicolaje Tři na lavičce). |
|||
|
|||
Do listopadu 2007 v roli Hariety učinkovala Jana Brejchová. |
|||
