Herci jsou unaveni

* Fotogalerie

Norbert	Svatopluk Skopal
Mariana	Simona Postlerová nebo Vendulka Křížová
Yvan	Martin Zahálka
Leticie	Lenka Zahradnická nebo Barbora Petrová Jana Pidrmanová nebo Malvína Pachlová
Stefan	Václav Vydra nebo Jan Čenský
Yolanda	Naďa Konvalinková nebo Jana Boušková

Překlad Alexander Jerie
Scéna Michal Hess
Kostýmy Johana Schlossserová
Technická spolupráce Helena Konarovská, Jiří Beneš, Aleš Hanzlíček, Václav Skalník

Režie Jan Novák

produkce
Agentura HARLEKÝN s.r.o.
Jana Hanzlíčková

Délka představení s přestávkou cca 2 hodiny

Po úspěchu autorovy komedie PŘÍBUZNÉ SI NEVYBÍRÁME uvádíme v české premiéře další jeho inscenaci, tentokrát z hereckého prostředí.

Herečka s bohatým přítelem pozve na grilování několik svých kolegů z branže do jejich venkovského sídla. Ráda by s nimi oslavila získání hlavní role ve filmu. Zábava se rozjíždí a na programu jsou obvyklá témata z hereckých šaten: scénáře, role, vztahy, peníze, zdraví…. A hlavně také maso na barbecue.
Přátelské setkání? Není to tak jisté, neboť masky velmi rychle padají! A grilování? Velmi, velmi pikantní!
Bujarý herecký večírek s typickým francouzským šarmem a překvapivým dojezdem.

Z rozhovoru paní Sabine Bossan z francouzské agentury SACD
s dramatikem Erikem Assousem, v únoru 2010

Píšete přibližně už od roku 1982: pro rozhlas, televizi, film, divadlo. Odkud pramení ona chuť do psaní?
Obvykle to začíná s pubertou. Já píšu od svých čtrnácti let.

A vždycky jde o dialogy?
Ano. Co člověk cítí, básně, příběhy. Taky jsem kreslil. Vystudoval jsem Akademii výtvarných umění….
Ale musím říct, že jsem, tedy byl jsem, protože s věkem se toho ve mně bohužel hodně změnilo, ohromný filmový fanda. Viděl jsem všechny filmy. Všechny. Americké, francouzské, dokonce i japonské. Teď už to samozřejmě nejde. Ale tudíž první věc, kterou jsem zkoušel napsat, byl filmový scénář. To mi bylo asi třináct let. Ale jasně že z toho nikdy nic nebylo.

Dáváte přednost nějakému žánru?
Nejraději píšu komedie a detektivky, ale neuzavírám se před ničím. Asi bych nešel do historických děl, protože se k tomu necítím dost fundovaný. Jak říkám, dostal jsem nálepku autora komedií, tak píšu hlavně komedie. Jedním z mých prvních úspěchů na divadle byla hra H e r c i   j s o u   u n a v e n i. To byla čistá komedie, a šla neuvěřitelně dobře..

Nedávno jsem si ji znovu přečetla a musím říct, že ani trochu nezestárla. Všechny role jsou velice dobře vykresleny a spoustu věcí je tam řečeno velice pregnantně , zvláště o divadelním prostředí.
Každý herec se potřebuje vyjádřit, tak to prostě je. Svůj komentář k tomu co vidí, v čem žije. Právě komedie umožňuje nechat věci odplynout, pod podmínkou, že to lidi pobaví, přivede na jiné myšlenky. Myslím, že můžu být zábavný a přitom něco důležitého říkat.

Taky si myslím. Ostatně ve vašich textech přes občasná popíchnutí nikdy není hrubost, agresivita,
vulgarita.
Hlavně ne zatrpklost. Ze svých vrstevníků, mezi které se ostatně počítám, si s chutí dělám legraci, ale takovou laskavou. Je to tak trochu můj způsob chápání jednajících postav. Vzorné, příkladné hrdiny nemám rád, jistě proto, že sám takový nejsem.

Ve hře "Herci jsou unaveni" říkáte, že „sex v manželství je jen detail,“ a já mám pocit, že právě to hlavním mottem vašich her. Pro některé postavy to je detail velice důležitý, pro jiné nikoliv, a u některých prostě záleží na okolnostech.
Manželství, či zkrátka dvojice lidí je často centrem všeho, co píšu. Jak dlouho to vydrží, je záhada,kterou nedokážu pokaždé rozluštit. Právě to otevírá dveře všem možným situacím. Já sám mám s manželstvím osobní zkušenost. Dvacet let jsem byl ženatý a teď zase žiju v páru. Většina lidí žije ve dvojici, takže mám pocit, že pod komediálním úhlem mluvím tak trochu o všech lidech. Ve všem, co píšu, je pár, dvojice lidí, něco přetrvávajícího, a myslím, že i za sto let se budou psát komedie na tohle téma. Snažím se o přiměřenost mezi tématem páru lidí a realitou dneška, s ohledem na to, v čem teď žijeme. Vztahy v páru se vyvíjejí z generace na generaci, a já se s tím vývojem snažím udržet krok.

Vaše hry se nehrají jen v Paříži, ale dá se říct, že téměř po celém světě. Zajímá vás, jak jsou jinde
přijímány? Co si myslíte o jejich uvádění v cizině, a čemu přičítáte jejich případný úspěch?
Přiznávám, že na to odpovědět nedovedu. Nevím, proč se některá hra líbí ve Francii a jinde třeba tolik ne…Ale párkrát jsem byl v zahraničí podívat se na inscenaci některé své hry a musím říct, že reakce publika byly téměř stejné jako ve Francii.

Pane Assousi, v současnosti uvádějí dvě pařížská divadla vaše hry: Muži radši lžou a Manželské iluze.
To se běžně nestává, aby hned dvě divadla v Paříži současně uváděla hry jednoho autora. Myslíte, že
jedna přitáhla pozornost k té druhé, nebo si naopak konkurují?
Především musím říct, že k tomu došlo čistě náhodou, protože jednu z nich jsem napsal před šesti lety a marně jsem se ji pokoušel dostat na scénu. Prostě došlo k tomu, že se pro ni divadlo rozhodlo až v tétosezóně….Myslím, že to byl Marcel Achard, kdo řekl: „Když člověk dopíše hru, má za sebou pět procent práce. Těch zbývající devadesát pět procent má na to, aby si našel divadlo, ve kterém se bude hrát.

Napsali o hercích

Herečka udělala kariéru díky velké úloze, kterou hrála v režisérově životě.
Gabriel Laub

Dobrý herec je laciný i za velkou gáži, protože lidi na něj ty peníze přinesou. Ale špatný herec je drahý i za málo.
Jan Werich

Kdysi se filmové herečky chtěly stát hvězdami. Teď je víc filmových hvězd, kterým by neškodilo, kdyby se staly herečkami.
Lawrence Olivier

Herec je člověk, který neposlouchá, pokud se nemluví o něm.
Marlon Brando

Lidé, kteří si mě prohlížejí, mi připomínají diváky na tenise. S tím rozdílem, že jejich hlavy se nepohybují zleva doprava, ale shora dolů.
Marlene Dietrichová

Divadlo spojuje všechna umění - a my, herci, jsme misionáři.
Anton Pavlovič Čechov

Ukázky ze hry

MARIANA (si to chce vzít) To je Loraschiho scénář? (Čti Loraskiho)

NORBERT Nesahat, já to čtu. Přišel teprve před chvílí.

MARIANA (se živým zájmem) Jaký to je?

NORBERT Jsem na straně čtyřicet pět a už tam máš dvě nahatý scény.

MARIANA Jo, a jinak?

NORBERT Jakýpak a jinak, není žádný a jinak! Říkám ti, že jsou tam dvě scény, kde jsi, jak tě pánbů stvořil! Zaškrt jsem si to. (Čte) „Pokoj, interiér, den. Christian a Joanna leží v posteli.“ Předpokládám, že Joanna jsi ty! „Christian: Máš cigaretu? Joanna vstane. Je nahá. Z komody vezme krabičku cigaret a hodí ji Christianovi. Pak odejde do kuchyně.“ Nikam nechoď, to není všechno! „Kuchyň, interiér, den. Joanna, pořád nahá, zapne kávovar.“ Ona, když jde zapnout kávovar, tak se nemůže oblíknout, nebo si aspoň vzít kalhotky! To by asi narušilo děj!

MARIANA Už dost.

NORBERT Jasně, dost! Nestojím o to, aby se polovina Francie koukala, jak nahá vaříš kafe!

MARIANA „Polovina Francie“!

NORBERT No tak ne polovina, ale čtvrtina, desetina, třeba jen jeden jedinej Francouz, prostě s tím nesouhlasím!

MARIANA Ať už s tím souhlasíš nebo ne, nic se tím nezmění. Ty nezávislým filmům prostě nerozumíš!

NORBERT Aha, protože tohle je nezávislej film! Nahá holka, jak vaří kafe, to je klasicky nezávislej film!

MARIANA Promiň, ale já na tebe nečekala a už jsem se před kamerou svlékla.

NORBERT Svlíkla ses v reklamě a ta byla ke všemu na sejra! Tím bych se na tvým místě moc nechlubil.

MARIANA Koukej Norberte, je to moje práce a rozhoduju si o tom sama. Já ti taky neradím, co máš dělat, když prodáváš byty.

NORBERT Jo, ale rozdíl je v tom, že když já pracuju, tak neukazuju svý vnady. V realitách si musíš zachovat důstojnost! Vůbec nestojím o to, aby všichni mí známí věděli, jak vypadáš pod šatama. Dovedeš si představit mýho otce, jak by se asi tvářil, kdyby viděl nahou mámu hrát ve filmu?

MARIANA Tvoje matka nebyla herečka, tak to nemotej dohromady!

NORBERT Matka nebyla herečka, protože bejt herečka není žádný řemeslo!

MARINA Ne, to není řemeslo, to je poslání! A existuje hodně lidí, co ti řeknou, že jsem pro to jako stvořená!

(Někdo zvoní. Mariana jde otevřít. Je to Yolanda. V ruce drží láhev vína)

MARIANA Ahoj!

YOLANDA Já snad puknu vzteky!

MARIANA Proč?

YOLANDA Protože jsem to za prase nemohla najít! Jela jsem tamtudy, co se na silnici pracuje, jenomže při mý smůle to samozřejmě nebylo ono. Zeptala jsem se na cestu nějakýho místního balíka s příšerným přízvukem, takže jsem mu nerozuměla ani slovo a ve finále jsem osm set metrů od vašeho baráku píchla. Musela jsem si sama vyměnit rezervu, podívej se na mý ruce.

STEFAN Tak to jsi byla ty u tý erpětky na kraji silnice?

YOLANDA Jo a mockrát ti děkuju, že jsi zastavil!

STEFAN Promiň, já tě nepoznal.

YOLANDA Oni jsou u mercedesky kouřový skla kouřový i zevnitř?

STEFAN Neštvi mě, říkám ti, že jsem tě nepoznal!

YOLANDA I když jsi mě nepoznal, vidíš ženskou, jak se vláčí s rezervou, a nezastavíš!

STEFAN Já jsem tak jako tak nikdy neuměl vyměnit kolo! Nevím, jak bych ti mohl být užitečný:

YOLANDA Tak jo, radši se půjdu umejt, nebo se vzteknu! (Marianě podá láhev) Musíš mi prominout, je to od šmíru. (Jde do kuchyně. Ticho)

STEFAN (Marianě) Neřeklas mi, že jsi ji pozvala!

MARIANA Ne, ale je na tom špatně s nervama, protože se jí nedaří natočit svůj film.

STEFAN Yolanda točí nějaký film?

MARIANA Ano, režíruje to. Vždyť víš, že ty její dva dokumenty posbíraly spoustu cen.

YVAN Mezi námi, nikdy jsem nepochopil proč.

NORBERT (Yvanovi) Nejsou dobrý?

YVAN (šeptá) Nerad pomlouvám, ale jsou to děsný sračky! Feministický bláboly! Navíc všechno točí kamerou z ruky, takže za chvilku dostaneš mořskou nemoc. Po pěti minutách máš pocit, že plaveš v kajaku přes Atlantik!

MARIANA To jsi příliš tvrdý! V každém případě psát ona umí. Já jsem četla scénář k jejímu filmu a je to super!

YVAN Jo, akorát že je to celý autobiografický! Popsala tam všechny chlapy, se kterýma kdy chodila. Navíc ani jim nezměnila jména!

YOLANDA (vejde, utírajíc si ruce ručníkem) Když se ti nelíbí, co dělám, Yvane, to ještě neznamená, že to musíš znechutit ostatním.

YVAN Já nic neznechucuju, jen říkám svůj názor.

YOLANDA Buď rád, že my dva jsme spolu nikdy nechodili, protože jen ty sám bys byl báječněj námět na tři celovečeráky!

STEFAN (Yolandě) To je pravda, že tam popisuješ všechny chlapy, se kterýma jsi chodila?

YOLANDA Ano! Ty, co za to stáli!

STEFAN Ale…V dobrým, nebo špatným?

YOLANDA To záleží na tom, jestli mi s nima bylo dobře nebo špatně!

NORBERT Tak ! Já jsem tu, abych obsluhoval. Co budeš pít, Yolando?

YOLANDA Cokoliv. Mně je to jedno.

(Norbert jí nalévá. Vrátí se Leticie. Všichni se dívají, jak si sedá. Tíživé ticho)

YOLANDA Kdo to je?

MARIANA Tohle je…Leticie, je to tak?

LETICIE Ano, je. Dobrý den.

YOLANDA Aha, ano, už nic neříkejte, myslím, že jsem uhodla, s kým jste sem přišla! (Stefanovi) Bravo! Čím jseš starší, tím máš mladší holky!

STEFAN Díky, vážím si toho.

Foto Miloš Schmiedberger

www.harlekyn.cz